První zmínka o zásnubách pochází a souvisí s Abrahámovým příběhem. Z té doby se objevuje rozdělení vzniku manželského závazku na dvě části, na zásnuby a svatbu.

Zásnuby měnily společenské postavení páru. Při zásnubách dával ženich nevěstinu otci symbolickou sumu za ztrátu dcery a nevěsta dostávala prsten. Tyto hebrejské zvyky později převzali staří Řekové. Ti prsten předávali své vyvolené po projevení přání sňatku s ní, na zásnubní hostině. Sňatek přitom stačilo potvrdit pouze ústně před svědky, podle římského rodinného práva.

Ve středověku a v některých zemích vlastně až dodnes předchází žádosti o ruku dlouhému vyjednávání rodin snoubenců, vyjednává se o ceně nevěsty, o její věno, o průběhu obřadu. V některých zemích tradice jakési platby za nevěstu zůstává stále. Do tohoto vyjednávání se dříve zpravidla snoubenci nesměli vměšovat, někde zase vyjednával za svou rodinu budoucí ženich. Podepisovaly se smlouvy a různé sliby, byl to skutečně obřad a ten se nesměl uspěchat.
Některá jednání končila tím, že se svolilo, aby se mohli snoubenci poprvé políbit. Někdy se skutečně při těchto jednáních viděli poprvé, jindy az při skutečném obřadu. V některých případech byla i k tomuto jednání předepsaná tradiční róba. A od zásnub již měli snoubenci předepsáno, jak a kde se mohou spolu střetávat, někde měli spolu trávit co nejvíce chvil a účastnit se společenských akcí, jinde se poprvé viděli skutečně až před obřadem. Doba zásnub neměla trvat déle jak šest měsíců, ale během této doby byli přípravy na svatbu skutečně v plném proudu.
Některé tyto postupy se dochovaly dodnes, jako třeba symbolická žádost o ruku rodiče nevěsty. Každá budoucí nevěsta sní o takové romantické žádosti svého vyvoleného a dárek nejkrásnější.


A ještě pár zajímavostí takových žádostí ze světa:

– v Chile nosí zásnubní prsteny na pravé ruce muži i ženy a po svatbě je přesouvají na levou ruku
– Hinduistky nosí prstýnky na noze
– ve Francii dávají přednost před diamanty polodrahokamům jako achátu, onyxu
– v Irsku prstýnek tvoří srdce s korunkou držené dvěma rukama
– v Západním Bengálsku dostávají ženy místo prstýnku náramky
Prostě i tato tradice má své obměny a byla by skutečně škoda o tuto tradici přijít.