Blog

Velká část důchodců podnikatelů je z řad těch, které začínali podnikat u nás po revoluci a nyní se dostávají do důchodového věku. Statistiky a dostupné informace na internetu uvádí, že, jak bylo uvedeno v úvodu, u nás podniká téměř dvě stě tisíc živnostníků seniorů. Naopak mladí pomalu do podnikání přestávají chodit a raději se drží zaměstnání ve velkých a stabilních firmách. Podle statistik tak u nás podniká více lidí starších 61 let než lidí mladších 36 let.

Podnikání důchodců je potřeba u nás řádně podporovat, protože pokud tak naše země neučiní, brzy se dostaneme do situace, že budeme mít problémy všichni, nejen tito důchodci. Úbytek živnostníků mladého věku by tak mohl způsobit dostupnost drobného obchodu, řemesla či malého zemědělství.
Největší překážkou pro zvýšení počtu podnikajících důchodců se stává narůstající byrokracie, omezení a zákazy, se kterými si sami neumí živnostníci vyššího věku poradit. Až 40 % svého pracovního času stráví běžný živnostník administrativou, namísto toho, aby se koncentroval na výkon své obchodní činnosti. 
Podle odborníků je potřeba živnostníkům ulehčit práci a podnikatelům v důchodovém věku i daňově vyjít vstříc.

Maloobchod je v kurzu
Důchodci, kteří podnikají čekají oporu nejen v rodině, ale také od státu a úřadů, což se neděje. Informace, které jsou dostupné nám všem často zůstávají důchodcům utajeny, vzhledem k rychle se vyvíjející informační technologii.
Nejvíce aktivních je v oboru malého obchodu, administrativě a samozřejmě pedagogice, výrobě a hlavně poradenství.
Na těchto zkušených osobách je třeba si vážit nejen zkušeností, ale také spolehlivosti a zodpovědnosti. Může se stát, že rychlost práce či využívání nových technologií není tak dobrá, jako u mladších ročníků, nicméně zmíněné klady těchto pracujících mnohonásobně převýší zápory.
Z toho důvodu se osoby starší šedesáti let v posledních letech udržují ve firmách i jako zaměstnanci na zkrácené úvazky či na plné úvazky.
Mladí nejsou tahouny ekonomiky
Podle všeho se dá říci, že aktivní senioři celkové přispívají naší ekonomice více než momentálně vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se narodili a dospěli po revoluci. Tito bývají totiž nedbalými, nezodpovědnými zaměstnanci s velmi vysokým sebehodnocením neodpovídajícím svým pracovním výkonům a s nulovou sebereflexí.
 

Velká část důchodců podnikatelů je z řad těch, které začínali podnikat u nás po revoluci a nyní se dostávají do důchodového věku. Statistiky a dostupné informace na internetu uvádí, že, jak bylo uvedeno v úvodu, u nás podniká téměř dvě stě tisíc živnostníků seniorů. Naopak mladí pomalu do podnikání přestávají chodit a raději se drží zaměstnání ve velkých a stabilních firmách. Podle statistik tak u nás podniká více lidí starších 61 let než lidí mladších 36 let.

Podnikání důchodců je potřeba u nás řádně podporovat, protože pokud tak naše země neučiní, brzy se dostaneme do situace, že budeme mít problémy všichni, nejen tito důchodci. Úbytek živnostníků mladého věku by tak mohl způsobit dostupnost drobného obchodu, řemesla či malého zemědělství.
Největší překážkou pro zvýšení počtu podnikajících důchodců se stává narůstající byrokracie, omezení a zákazy, se kterými si sami neumí živnostníci vyššího věku poradit. Až 40 % svého pracovního času stráví běžný živnostník administrativou, namísto toho, aby se koncentroval na výkon své obchodní činnosti. 
Podle odborníků je potřeba živnostníkům ulehčit práci a podnikatelům v důchodovém věku i daňově vyjít vstříc.

Maloobchod je v kurzu
Důchodci, kteří podnikají čekají oporu nejen v rodině, ale také od státu a úřadů, což se neděje. Informace, které jsou dostupné nám všem často zůstávají důchodcům utajeny, vzhledem k rychle se vyvíjející informační technologii.
Nejvíce aktivních je v oboru malého obchodu, administrativě a samozřejmě pedagogice, výrobě a hlavně poradenství.
Na těchto zkušených osobách je třeba si vážit nejen zkušeností, ale také spolehlivosti a zodpovědnosti. Může se stát, že rychlost práce či využívání nových technologií není tak dobrá, jako u mladších ročníků, nicméně zmíněné klady těchto pracujících mnohonásobně převýší zápory.
Z toho důvodu se osoby starší šedesáti let v posledních letech udržují ve firmách i jako zaměstnanci na zkrácené úvazky či na plné úvazky.
Mladí nejsou tahouny ekonomiky
Podle všeho se dá říci, že aktivní senioři celkové přispívají naší ekonomice více než momentálně vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se narodili a dospěli po revoluci. Tito bývají totiž nedbalými, nezodpovědnými zaměstnanci s velmi vysokým sebehodnocením neodpovídajícím svým pracovním výkonům a s nulovou sebereflexí.
 

Keřík kaliny bodnatské můžeme pro její schopnost přečkávat i tu nejmrazivější zimu a dokonce během zimního období i kvést, s klidem nazvat Zimní královnou zahrad.  Jde o opadavý keř, který ustojí i chladnější klima, a je proto vhodná i do zahrádek, které jsou položené ve vyšších oblastech. Kalina bodnatská má růžové květy, které jsou uspořádány do malých, svazkových lát, a je vyhlášena svojí nádhernou voní. V létě tato rostlina odpočívá a na podzim je nepřehlédnutelná svými krásnými barvami.

Později shazuje i listy. Kalina bodnatská může dorůst výšky až dva metry. Z tohoto důvodu je velice vhodné ji umístit ve skupinové výsadbě, kde se bude vyjímat. Například v rohu, nebo okraji zahrádek. Tento druh kaliny byl vyšlechtěn přímo pro pěstování v zahradách. Původem pochází keř kaliny z křovin a lesů severní polokoule, ale také z oblastí, kde je mírně teplé pásmo.

Okrasný keř

Kaliny jsou s oblibou pěstovány v zahradách pro jejich bílé nebo růžové květy, které krásně voní. Na podzim kaliny zabarví své listy do vínové barvy. Plody mají kaliny kulovitého nebo vejčitého tvaru, jsou zbarvené do červena a modra, nebo jsou plody mourovatě černé. Na plodech si potom pochutnávají zpěvaví ptáci. Nejlépe se daří kalině bodnadské na nějakém slunném, anebo polo stinném místě, kde je chráněna před studeným větrem. Jako ideální jsou, nejspíš místa poděl zdí. Půda, do které kalinu vysazujeme, by měla být mírně kyselá a naprostou absencí vápna. Keř se dá velice snadno vypěstovat ze semínek, ale můžeme jej namnožit i pomocí řízků.

Kalina v ohrožení

Kalina bodnatská bývá velmi často napadána těmito škůdci:
ü  Housenky. V tom případě je třeba v čas zasáhnout, jinak tito škůdci ožerou kalinu až holé větve.
ü  Mšice.
Mimo to bývají kaliny často postiženy listovou skvrnitostí a václavkou.
Velmi často jsou kaliny k vidění také v městských parcích, kde svými plody lákají rozličné ptactvo.

Keřík kaliny bodnatské můžeme pro její schopnost přečkávat i tu nejmrazivější zimu a dokonce během zimního období i kvést, s klidem nazvat Zimní královnou zahrad.  Jde o opadavý keř, který ustojí i chladnější klima, a je proto vhodná i do zahrádek, které jsou položené ve vyšších oblastech. Kalina bodnatská má růžové květy, které jsou uspořádány do malých, svazkových lát, a je vyhlášena svojí nádhernou voní. V létě tato rostlina odpočívá a na podzim je nepřehlédnutelná svými krásnými barvami.

Později shazuje i listy. Kalina bodnatská může dorůst výšky až dva metry. Z tohoto důvodu je velice vhodné ji umístit ve skupinové výsadbě, kde se bude vyjímat. Například v rohu, nebo okraji zahrádek. Tento druh kaliny byl vyšlechtěn přímo pro pěstování v zahradách. Původem pochází keř kaliny z křovin a lesů severní polokoule, ale také z oblastí, kde je mírně teplé pásmo.

Okrasný keř

Kaliny jsou s oblibou pěstovány v zahradách pro jejich bílé nebo růžové květy, které krásně voní. Na podzim kaliny zabarví své listy do vínové barvy. Plody mají kaliny kulovitého nebo vejčitého tvaru, jsou zbarvené do červena a modra, nebo jsou plody mourovatě černé. Na plodech si potom pochutnávají zpěvaví ptáci. Nejlépe se daří kalině bodnadské na nějakém slunném, anebo polo stinném místě, kde je chráněna před studeným větrem. Jako ideální jsou, nejspíš místa poděl zdí. Půda, do které kalinu vysazujeme, by měla být mírně kyselá a naprostou absencí vápna. Keř se dá velice snadno vypěstovat ze semínek, ale můžeme jej namnožit i pomocí řízků.

Kalina v ohrožení

Kalina bodnatská bývá velmi často napadána těmito škůdci:
ü  Housenky. V tom případě je třeba v čas zasáhnout, jinak tito škůdci ožerou kalinu až holé větve.
ü  Mšice.
Mimo to bývají kaliny často postiženy listovou skvrnitostí a václavkou.
Velmi často jsou kaliny k vidění také v městských parcích, kde svými plody lákají rozličné ptactvo.

Milí pánové, chystáte se požádat svojí drahou polovičku o ruku nebo je před Vámi nějaké významné výročí a přemýšlíte, čím ji obdarovat? Vyrobte jí vlastní šperk! Komu teď spadla brada a kouká s otevřenou pusou, tak ať ji zase zavře.
Nemusí se jednat o nic strašně náročného. Dnešní generace mužů už povětšinou nevyrůstala (bohužel) v dílně a garáži a s nářadím to moc neumí. Takže tvořit něco z kovu nepřipadá zrovna asi v úvahu. Ale jsou i jiné materiály, které můžete použít. Asi nejlepší je pro většinudřevo. Bývá dostupné a celkem snadno se s ním pracuje. Dalším vhodným materiálem je určitě kůže. V dnešní době moderních technologií a internetu by neměl být pro nikoho problém, najít si instruktážní video, abyste nepřišli o prsty, pokud nejste zrovna zruční nebo pracujete manuálně zřídka, či vůbec poprvé.

Jistě, bude to stát dost času, všechno nakoukat a pak ještě vyrobit. Nějakou hezkou brož nebo přívěsek, náušnice, případně sponu do vlasů, či na šátek. Možností je jistě hodně. Vrátíme-li se k té žádosti o ruku, tam asi s broží úplně neuspějete. To by chtělo prsten. Pokud si opravdu netroufáte pustit se do jeho výroby sami, tak můžete jeho podobu alespoň navrhnout a nechat si ho poté podle Vašeho návrhu vyrobit. I to se počítá a partnerka bude jistě příjemně překvapena. Podrobnosti k tomu najdete na .

Já sama mám to štěstí, že můj muž zručný je. Doteď sice úplně nechápu, jak to udělal, ale k zásnubám jsem od něho dostala vlastnoručně vyrobený prsten z chirurgické oceli s perlou. V mých očích je nádherný a přitahuje pozornost mnoha lidí. Je opravdu vymazlený do detailu a žádný jiný dárek v životě mi neudělal větší radost. A to měl chudák strach, že se mi nebude líbit. Je v něm kus té lásky, co ke mně můj muž cítí a hlavně: Nikdo na světě stejný nemá!

Milí pánové, chystáte se požádat svojí drahou polovičku o ruku nebo je před Vámi nějaké významné výročí a přemýšlíte, čím ji obdarovat? Vyrobte jí vlastní šperk! Komu teď spadla brada a kouká s otevřenou pusou, tak ať ji zase zavře.
Nemusí se jednat o nic strašně náročného. Dnešní generace mužů už povětšinou nevyrůstala (bohužel) v dílně a garáži a s nářadím to moc neumí. Takže tvořit něco z kovu nepřipadá zrovna asi v úvahu. Ale jsou i jiné materiály, které můžete použít. Asi nejlepší je pro většinudřevo. Bývá dostupné a celkem snadno se s ním pracuje. Dalším vhodným materiálem je určitě kůže. V dnešní době moderních technologií a internetu by neměl být pro nikoho problém, najít si instruktážní video, abyste nepřišli o prsty, pokud nejste zrovna zruční nebo pracujete manuálně zřídka, či vůbec poprvé.

Jistě, bude to stát dost času, všechno nakoukat a pak ještě vyrobit. Nějakou hezkou brož nebo přívěsek, náušnice, případně sponu do vlasů, či na šátek. Možností je jistě hodně. Vrátíme-li se k té žádosti o ruku, tam asi s broží úplně neuspějete. To by chtělo prsten. Pokud si opravdu netroufáte pustit se do jeho výroby sami, tak můžete jeho podobu alespoň navrhnout a nechat si ho poté podle Vašeho návrhu vyrobit. I to se počítá a partnerka bude jistě příjemně překvapena. Podrobnosti k tomu najdete na .

Já sama mám to štěstí, že můj muž zručný je. Doteď sice úplně nechápu, jak to udělal, ale k zásnubám jsem od něho dostala vlastnoručně vyrobený prsten z chirurgické oceli s perlou. V mých očích je nádherný a přitahuje pozornost mnoha lidí. Je opravdu vymazlený do detailu a žádný jiný dárek v životě mi neudělal větší radost. A to měl chudák strach, že se mi nebude líbit. Je v něm kus té lásky, co ke mně můj muž cítí a hlavně: Nikdo na světě stejný nemá!

Máte rádi noční život? Jsou města a místa, kde to doslova nočním životem dýchá. Jestliže někdy navštívíte Londýn, zkuste se podívat do jednoho zajímavého nočního klubu. Jmenuje se CLUB4CLIMATE a není to jen tak obyčejná dupárna. Klub založil ekologický aktivista a politik Andrew Charalambous. A právě šetření životního prostředí měl jeho zakladatel na mysli především.

·        Jedno z překvapení, které je s ekologií přímo spojeno, vás čeká už u vchodu.
·        Návštěvník, který přijel svým vozem, zaplatí deset dolarů vstupného.
–         Přišli jste pěšky?
–         Přijeli jste na kole?
–         Dopravilo vás sem metro?
Tak neplatíte nic.

Tanec v klubu chrání naši planetu

Od vstupu vlastně už z údivu nevyjdete. Uvnitř vás zaujme podlaha, která je zalitá umělou mlhou a problikává tu celá řada laserových paprsků. Tato podlaha je první svého druhu na světě.
·        Čím je tak výjimečná?
·        Vysává z vás energii.
Dělá to ale naprosto ekologicky a bezbolestně, takže to vůbec nepoznáte. Parket je piezoelektrický. Toto zvláštní slovo možná vyvolá v někom obavu a řekne si, že raději na takový parket ani nevstoupí. Není to ale nic nebezpečného.
–         Parket prostě jen dokáže kinetickou energii, kterou vyvíjí tanečníci, proměnit na elektrický proud.

Den, kdy je slušná návštěvnost, pokryjí návštěvníci tancem až šedesát procent energetické spotřeby tohoto klubu. Právem se tedy majiteli klubu přezdívá doktor Země. Jeho experimenty, které jsou vždy v souladu s ochranou životního prostředí, ho mnohdy vyjdou na pěkné peníze. Vzhledem k tomu, že jsou na jeho kontě v přepočtu tři miliardy korun, může si nějaký ten experiment určitě dovolit. Podmínky v klubu jsou přísně ekologické i pro personál. Jestliže odhodí některý ze zaměstnanců odpadky do špatné nádoby, může si hledat místo jinde. Klub pochopitelně používá téměř výhradně recyklované vybavení.

Máte rádi noční život? Jsou města a místa, kde to doslova nočním životem dýchá. Jestliže někdy navštívíte Londýn, zkuste se podívat do jednoho zajímavého nočního klubu. Jmenuje se CLUB4CLIMATE a není to jen tak obyčejná dupárna. Klub založil ekologický aktivista a politik Andrew Charalambous. A právě šetření životního prostředí měl jeho zakladatel na mysli především.

·        Jedno z překvapení, které je s ekologií přímo spojeno, vás čeká už u vchodu.
·        Návštěvník, který přijel svým vozem, zaplatí deset dolarů vstupného.
–         Přišli jste pěšky?
–         Přijeli jste na kole?
–         Dopravilo vás sem metro?
Tak neplatíte nic.

Tanec v klubu chrání naši planetu

Od vstupu vlastně už z údivu nevyjdete. Uvnitř vás zaujme podlaha, která je zalitá umělou mlhou a problikává tu celá řada laserových paprsků. Tato podlaha je první svého druhu na světě.
·        Čím je tak výjimečná?
·        Vysává z vás energii.
Dělá to ale naprosto ekologicky a bezbolestně, takže to vůbec nepoznáte. Parket je piezoelektrický. Toto zvláštní slovo možná vyvolá v někom obavu a řekne si, že raději na takový parket ani nevstoupí. Není to ale nic nebezpečného.
–         Parket prostě jen dokáže kinetickou energii, kterou vyvíjí tanečníci, proměnit na elektrický proud.

Den, kdy je slušná návštěvnost, pokryjí návštěvníci tancem až šedesát procent energetické spotřeby tohoto klubu. Právem se tedy majiteli klubu přezdívá doktor Země. Jeho experimenty, které jsou vždy v souladu s ochranou životního prostředí, ho mnohdy vyjdou na pěkné peníze. Vzhledem k tomu, že jsou na jeho kontě v přepočtu tři miliardy korun, může si nějaký ten experiment určitě dovolit. Podmínky v klubu jsou přísně ekologické i pro personál. Jestliže odhodí některý ze zaměstnanců odpadky do špatné nádoby, může si hledat místo jinde. Klub pochopitelně používá téměř výhradně recyklované vybavení.

Oáza klidu, jezírko s rybičkami uprostřed. Pro někoho sen, pro vás to může být realita. Jak si vytvořit jezírko?
V první řadě si pro jezírko vyberte dobré místo. Vhodnější je prostor mimo stromy, aby do něj nepadalo listí. Kořeny stromů mohou navíc poškodit podloží pod jezírkem. Vhodný není ale ani přímý sluneční svit, svítit by na něj mělo maximálně čtvrtinu dne.

Jakmile si vyberete místo pro vybudování jezírka, čeká vás ta nejtěžší fyzická práce v tomto projektu a to je vykopání rybníčku. Nejprve si vyznačíme tvar a poté začneme tvarovat obrysy jednotlivých pater jezírka. Hloubka jezírka je na vás, ale čím hlubší jezírko, tím lépe se bude udržovat teplota vody což je důležité pro ryby i rostliny.

První patro by mělo být hluboké asi 10cm, v tomto patře rostou bažinaté rostliny, druhé patro by mělo být hluboké mezi 20ti až 40ti centimetry, největší hloubka by měla být minimálně 60centimetrů a v ní se daří leknínům, bahničkám či rdestu. Vykopaný tvar jezírka vysypte pískem a následně pokryjte folií, čímž se zabrání protržení jezírka a unikání vody. Folie pro jezírka musí být odolná vůči UV paprskům, mrazuvzdorná, netoxická pro rostliny a vodní živočichy.
Založení dna není složité. Je potřeba do nejhlubší části nádrže umístit asi 1cm vrstvu písku, chce to ale písek jemný bez větších a ostrých kamenů. Další důležitá věc je čerpadlo s filtrací, samotný filtr nepomůže. Strany jezírka musíme vyložit oblázky a osázíme je rostlinami.
Rostliny umísťujeme do košů, které zabraňují množení rostlin v jezírku, to nám tím pádem nezaroste. Také je to jednodušší při přesazování rostlin. Sázejte vždy na jaře a dodržujte zastoupení všech hloubkových vrstev. Bažinu i hloubkové vodní zóny.

Jakmile máte vše hotovo, už vás čeká poslední krok, napustit jezírko vodou, pořídit si do ní rybičky a užívat si u jezírka s dobrou knihou, pochlubit se s jezírkem rodině a přátelům a mít dobrý pocit z dobře odvedené práce! O jezírko samozřejmě musíte nadále pečovat, největší část práce máte ale již za sebou.

Oáza klidu, jezírko s rybičkami uprostřed. Pro někoho sen, pro vás to může být realita. Jak si vytvořit jezírko?
V první řadě si pro jezírko vyberte dobré místo. Vhodnější je prostor mimo stromy, aby do něj nepadalo listí. Kořeny stromů mohou navíc poškodit podloží pod jezírkem. Vhodný není ale ani přímý sluneční svit, svítit by na něj mělo maximálně čtvrtinu dne.

Jakmile si vyberete místo pro vybudování jezírka, čeká vás ta nejtěžší fyzická práce v tomto projektu a to je vykopání rybníčku. Nejprve si vyznačíme tvar a poté začneme tvarovat obrysy jednotlivých pater jezírka. Hloubka jezírka je na vás, ale čím hlubší jezírko, tím lépe se bude udržovat teplota vody což je důležité pro ryby i rostliny.

První patro by mělo být hluboké asi 10cm, v tomto patře rostou bažinaté rostliny, druhé patro by mělo být hluboké mezi 20ti až 40ti centimetry, největší hloubka by měla být minimálně 60centimetrů a v ní se daří leknínům, bahničkám či rdestu. Vykopaný tvar jezírka vysypte pískem a následně pokryjte folií, čímž se zabrání protržení jezírka a unikání vody. Folie pro jezírka musí být odolná vůči UV paprskům, mrazuvzdorná, netoxická pro rostliny a vodní živočichy.
Založení dna není složité. Je potřeba do nejhlubší části nádrže umístit asi 1cm vrstvu písku, chce to ale písek jemný bez větších a ostrých kamenů. Další důležitá věc je čerpadlo s filtrací, samotný filtr nepomůže. Strany jezírka musíme vyložit oblázky a osázíme je rostlinami.
Rostliny umísťujeme do košů, které zabraňují množení rostlin v jezírku, to nám tím pádem nezaroste. Také je to jednodušší při přesazování rostlin. Sázejte vždy na jaře a dodržujte zastoupení všech hloubkových vrstev. Bažinu i hloubkové vodní zóny.

Jakmile máte vše hotovo, už vás čeká poslední krok, napustit jezírko vodou, pořídit si do ní rybičky a užívat si u jezírka s dobrou knihou, pochlubit se s jezírkem rodině a přátelům a mít dobrý pocit z dobře odvedené práce! O jezírko samozřejmě musíte nadále pečovat, největší část práce máte ale již za sebou.