V roce dva tisíce třináct začal stát církvím vyplácet „majetkové vyrovnání“. Nebudeme zde rozebírat tento politický krok, protože bychom se stejně závěru nedobrali, a stejně je tato věc pro článek irelevantní. Jen si k tomu stručně řekněme, že toto vyplácení bude ukončeno v roce dva tisíce třicet. Do té doby obdrží církve skoro šedesát miliard korun. Což je pěkně vysoké číslo, když jej má stát platit. Ovšem je třeba brát v potaz, že tato částka platí pro všechny církve u nás, tedy alespoň pro ty, kterým bude něco dáno. Největší částku obdrží pochopitelně církev římskokatolická, která je u nás zastoupena největším počtem věřících.

Tato částka bude čtyřicet dva miliard korun. Nu, pro nás je podstatný ten rok dva tisíce třicet.
Od tohoto roku totiž začnou být církve samostatné. Co to znamená asi víte, ale pro jistotu upřesním. Počínaje tímto rokem by prostě již neměly dostávat ani korunu, tedy od státu, a také by již měly mít navráceny všechny majetky, které jim patří. Zda po právu či ne, je sporné. Prostě budou a hotovo.
Církev se na toto období pilně připravuje již nyní. Jak? Budete se divit, ale různými obchody a hlavně investicemi. Například do různých developerských projektů, či do budov, které budou později pronajímat za nemalý peníz zahraniční klientele. Jako příklad může sloužit například Arcibiskupství pražské, které v budově administrativně-technologického centra v Dolních Břežanech u Prahy vlastní sedmdesát procent. Ty by měly být, nebo alespoň jejich určitá část, údajně pronajímány japonské technologické firmě Rigaku.

Další investice pak možná budou putovat do různých vzdělávacích, nebo také kulturních center. Například v Olomouci je dům zvaný Tode, který františkánky určily k přednáškám, různým druhům setkávání, schůzí a porad, a nabízí dokonce i ubytování. Budiž církvím přáno, aby se jim v oboru podnikání dařilo.