Nebohý člověk před nimi nemá úniku. Ony jsou zákeřné, ihned na něj hupnou a začnou provádět své rejdy. Odolá jim jen vytrénované tělo, nebo skutečně imunní jedinec.

Lépe, než nemoci léčit je předcházet jim. Takže člověk polyká čaje, kterých by se jindy ani nedotkl a do nich drtí tuny citronu nebo jiných plodů, o kterých se traduje, že jsou vyzbrojeny právě proti bacilům. A tak člověk ve snaze odolat konzumuje vše zdravé a nadává, že život je pes.

Jednoho dne stejně zjistí, že není vše tak jak má být. Ráno nemůže promluvit, neb v krku má knedlík velký jako tenisák a vidí jen mlhavě, protože oči jsou zaneseny něčím, co nejsou ani slzy ani nic co se jim podobá. Teplota kolem čtyřicítky naznačuje, že by se mohly vyskytnout zdravotní komplikace a když nestačí ani tři kapesníky na pět minut, zdá se být situace zcela jasná.

Nemocný proto kvačí k lékaři, kde obdrží spousty rad, o kterých si myslí své a několik receptů. Nyní již ne do ruky jako kdysi, asi proto, aby si to nemohl kontrolovat. Načež je vyslán do lékárny. Zde zjistí, že polovina léků není, a to ani na volný prodej, které mu lékař doporučil, ani na recept, které měly zaručeně být.

Situace je tedy hodně špatná a člověk obíhá další a další lékárny a nadává při tom jako špaček na distributora léčiv.

Jenže i když nadává sice hodně sprostě, nadává na špatnou adresu. Distributor léčiv nemůže nijak ovlivnit ani výrobu jednotlivých léků, ani jejich případný závoz do lékárny, pokud si je tato neobjednala. Distributor totiž není prodejce. To, aby bylo léků a dalšího zdravotnického materiálu v lékárně dost musí vyřizovat a zařizovat sama lékárna, tedy lidé, kteří to mají na starosti.

A jsou to také oni, kteří by měli s počítat nárůstem chřipek a dalších chorob v určitých obdobích.

Věřme tedy, že k takové situaci, jaká je v článku popsána nikdy nedojde. Lékárna se stará a má.